Dobrý den u Partie, poslední v roce 2021. Děkuji vám, že se díváte. Moc je předána, máme novou vládu Petra Fialy. Včera ji tady, na zámku v Lánech, jmenoval prezident České republiky Miloš Zeman. A jsem ráda, že souhlasil s rozhovorem. Dobrý den, pane prezidenta.

S jakými pocity jste, pane prezidente, vládu Petra Fialy jmenoval?

S rozpornými pocity, protože víte, že proti jednomu členu této vlády, panu Lipavskému, jsem celou dobu byl a uvedl jsem své důvody. Na naší poslední schůzce mně Petr Fiala nabídl osobní garanci, že pan Lipavský se bude chovat v souladu s vládním programovým prohlášením, což konkrétně znamená strategické partnerství s Izraelem a podpora visegrádské spolupráce. To byly dva body, které jsem vyčítal panu Lipavskému. A pokud jde o ten třetí bod, Petr Fiala mě ujistil, že žádné Sudetoněmecké dny v České republice nebudou, takže, to byl také jeden ze šílených nápadů pana Lipavského, jsem s těžkým srdcem s tímto návrhem souhlasil. Proti ostatním členům vlády nic nemám a uvidíme, jak se osvědčí.

Já jsem Vám teď řekl, protože ty spekulace jsem četl také, ale Vy víte, že novináře většinou pokládám za pitomce, takže jsem je nebral příliš vážně, já jsem Vám teď řekl, že osobní garance předsedy vlády má svoji váhu, a přiznávám se, že kdyby tato garance nebyla, tak bych i nadále odmítal jmenovat pana Lipavského.

Na sociálních sítích se na Vás zlobili za to i někteří Vaši příznivci. Říkali, že jste složil zbraně. Mluvil jste s některými osobně, vysvětloval jste jim to?

Se svými příznivci? Jak víte, já se stále ještě léčím, nikoliv už s covidem, z toho jsem vyléčený, ale s poruchami zažívání, a mohu navázat. Víte, je zajímavé, že když máte sebedivočejší interpretaci některého počínání, tak to média s potěšením publikují, ale když je pravda jednodušší, jako v případě garance pana premiéra, tak to nikdo neotiskne, i když náznaky byly, uznávám, právě protože je to nudné, i když pravdivé, to je ta psychika novinářů. Ti dávají senzacím téměř vždy přednost před pravdou. A stejně tak je to s mým zdravím.

Vynořila se celá řada spekulací, nejodpornější byla jakási Džamila Stehlíková, která mě sice nevyšetřovala, ale zato suverénně udělala diagnózu asi deseti nemocí a zapomněla na tu jedenáctou, kterou jsem skutečně měl, a to je všední nemoc, nechutenství, nechutenství, které trvalo dva roky, kvůli kterému jsem zhubnul o deset kilo. Přestal jsem téměř jíst s výjimkou sladkostí, které mně stále ještě chutnají. Takže teď mám umělou výživu. A se svými příznivci jsem tedy nemluvil proto, protože mám tu sondu do žaludku, léčím se a současně pracuji. Obojí je možné dělat současně.

Že poslouchám doktory. Když mně zakázali kouřit, protože kouření, jak známo, způsobuje nechutenství, a když mně zakázali alkohol, kdyby zakázali tvrdý alkohol, tak to by mně nevadilo vůbec, ale oni mně bohužel po jistém váhání zakázali i víno, které rád, tak co se dá dělat. Tak už měsíc jsem bez alkoholu, měsíc jsem bez cigaret. A, jak vidíte, žiju!

Pan profesor Pafko mě nikdy nevyšetřoval a nic o mém zdraví neví.

Děkuji, pane prezidente, pojďme ještě k vládě. Jenom ještě poslední poznámka k panu Lipavskému. Pan kancléř Mynář včera špatně uvedl jeho akademický titul. To bylo přeřeknutí nebo kopanec?

Já nevím, ale myslím si, že to bylo jenom přeřeknutí. Koneckonců panu Lipavskému jsme vyčítali, že jako snad jediný ze členů vlády není magistr, ale jenom bakalář. Já jsem ještě ve zdůvodnění napsal, že i jeho bakalářská práce byla hodnocena nejhorší možnou známkou. Víte, já si myslím, že jednoho krásného dne sama vláda uzná, že je zatížena panem Lipavským jako velmi slabým ministrem, a že přehodnotí svoje postoje.

To víte, že mi to vadilo, ale co jsem měl dělat. Tam šlo o ministra vnitra, ale tady jde o ministra zahraničí, který nepůsobí jenom na domácím poli, který působí na poli zahraničním a který buď nám dělá ostudu nebo prestiž. My jsme měli celou řadu dobrých ministrů zahraničí, a právě ve srovnání s nimi mně připadal pan Lipavský jako velmi slabý kus ve stádě.

Jak budete spolupracovat s panem Lipavským a možná dalšími ústavními činiteli, s nejvyššími ústavními činiteli?

Nijak. Mně zbývá rok do konce mého druhého mandátu. A já se těším na spolupráci s Petrem Fialou jako premiérem. Petr Fiala má moji důvěru a já jsem vůči lidem, kteří měli moji důvěru, vždy postupoval vstřícně. A nevidím důvod, proč během toho posledního roku svého mandátu nějak systematicky pracovat s ústavními činiteli, tím méně s ministrem zahraničí…

Energetická krize. Jak by podle Vás ideálně měla vypadat ta pomoc, kterou vláda nabídne lidem, kteří se dostali do nouze, do krizové situace?

Žádná pomoc nám nepomůže. To, co nám pomůže, je politická odvaha, kterou bohužel ani stará, ani nová vláda nemá. A sice vyvázat se z Green Dealu, tedy ze zeleného údělu, protože jsem přesvědčen, že energetická krize, která se projevuje zvýšením ceny elektřiny, ale i plynu o třicet až sedmdesát procent, jak predikuje Karel Havlíček, je primárně způsobována tím zeleným údělem. A teď argumenty, aby to nebylo jenom tvrzení.

Když odstavíte elektrárny, tak snížíte nabídku elektřiny, a podle známých ekonomických zákonů, je–li snížena nabídka při konstantní nebo dokonce vyšší poptávce, tak vám roste cena. Německo chce dokonce příští rok zavřít ne jenom uhelné, ale, jak jistě dobře víte, i jaderné, moderní elektrárny. Já jsem naproti tomu zastánce jádra a jestli něco vyčítám minulé vládě, tak je to to, že zpomalila ten tendr na výstavbu ne jenom Dukovan, ale i Temelína, a tím nás odsoudila k energetické chudobě.

A poslední argument. Jestliže Evropská komise chce od roku 2030 zakázat topení plynem a přejít na nevyzkoušený vodík, o kterém nikdo pořádně nic neví, a jestliže chce zákaz aut se spalovacími motory, což je nesmysl na druhou, tak znovu opakuji, řešením energetické krize je vyvázání se z Green Dealu, ze zeleného údělu a chovat se konečně jako suverénní země.

Já jsem s panem Stanjurou v rámci těch přijímacích pohovorů mluvil. Byla to docela věcná profesní diskuse, ale neshodli jsme se na jedné věci. Já jsem mu říkal, podívejte se, pane budoucí ministře financí, já už dva roky v Poslanecké sněmovně vždycky, když mám projev k rozpočtu, tak říkám, že kdyby se zrušily daňové výjimky, všechny daňové výjimky, tak že by se ušetřilo tři sta osmdesát miliard korun. To jsme spočítali s paní ministryní Schillerovou. A Vy byste místo osmdesáti miliard měl těch tři sta osmdesát a mohl se tady chlubit více méně vyrovnaným rozpočtem. Jenomže za každou daňovou výjimkou je nějaká lobbistická skupina, která se rve o tuto výjimku, aby se zachovala. Víte, kolik jich celkem máme? Sto sedmdesát dva. Sto sedmdesát dva velkých daňových výjimek, nepočítám ty malé. Je to nespravedlnost, protože někdo daně platí a někdo je má odpuštěné nebo snížené, a chce to zase, podobně jako v případě toho Green Dealu, politickou odvahu. A já tady prostě nevidím politiky, kteří by měli tuto odvahu. Bohužel. Nevidím politiky, kteří by řekli, žádný zákaz aut se spalovacími motory nebude. Žádné odstavování jaderných elektráren nebude, naopak postavíme nové. No a mimo jiné zrušíme vám daňové výjimky, a tím uvedeme rozpočet do rovnováhy.

Tak, my jsme o tom mluvili s panem budoucím ministrem vnitra Rakušanem. Já jsem proti tomu absolutně neměl žádné námitky. A víte, proč? Jestliže policejní prezident prohlásí, že v případě povinného očkování policistů by od policie odešlo deset tisíc lidí, přičemž neočkovaných je tam sedm tisíc, tak zaprvé neumí počítat a zadruhé dopouští se přečinu vyhlašování poplašné zprávy. Já jsem přesvědčen, že těch odmítačů očkování by bylo v jednotkách osob a vůbec ne deset tisíc. Tento výrok v mých očích pana policejního prezidenta naprosto odepsal.

Já myslím, že to byl, ale na to už jsem se pana Rakušana neptal, jeden z důvodů.

Ještě jedna otázka k bývalému premiéru Andreji Babišovi. Trvá Váš názor, že by měl kandidovat na prezidenta, a má stále Vaši podporu?

Víte, mě Andrej Babiš poněkud překvapil, protože já bych dostál svému slovu a jako vítězi voleb z hlediska stranického, neboť strana, která se jmenuje ANO, dostala nejvíce hlasů, tak bych samozřejmě ho jmenoval premiérem na první i druhý pokus, který má prezident republiky k dispozici. On veřejně prohlásil, že na to nereflektuje, no tak jsem jmenoval premiérem druhého na pásce, což byl pan Fiala. Mimochodem rozdíl mezi ním a Rakušanem byl jedno procento. Rakušan byl třetí. No a od té doby si říkám, že když tedy nemá zájem o funkci premiéra, tak to bude dobrý kandidát na prezidenta, o tom nepochybuji, protože si vážím výsledků jeho vlády. Ale na druhé straně se prokázal jako člověk, který nechce bojovat a který možná i předčasně rezignoval.

Pane prezidente, jak bude vypadat ten Váš poslední rok ve funkci? Máte nějaké plány i s ohledem na Vaše zdraví, na Váš zdravotní stav?

Víte, náplň prezidenta je z devadesáti pěti procent tvořena běžnou rutinní prací, která většinou ani není publikována. No a těch zbývajících pět procent jsou nějaké spektakulární akce, jako je teď například jmenování vlády a před tím jmenování premiéra. No, já si myslím, že můj poslední rok ve funkci bude naplněn těmi rutinními akcemi, to znamená devadesát pět procent, že bohužel, protože profesor Zavoral mně zakázal i létání, tak už se nepodívám ani do Izraele ani do Číny, což je mně samozřejmě líto, ale na druhé straně rady lékařů je třeba respektovat. Takže bude to takový z mého hlediska nudný rok.